Kam umístit zimní zahradu?

Hlavními kritérii pro umístění zimní zahrady je orientace ke slunci a návaznost na interiér domu.

Nejsme-li omezeni vnějšími vlivy, například blízkostí komunikace, sousedního domu a podobně, je nejvhodnější orientovat zimní zahradu na jih. V našem zeměpisném pásmu právě tato poloha poskytuje největší akumulaci sluneční energie. Při jižní orientaci je nutné mít účinné zastínění alespoň pro střešní skla, aby v létě nedocházelo k přehřívání prostoru a ostré sluneční paprsky nepoškodily rostliny. Další podmínkou je systém větrání. Postavíme-li zimní zahradu na východní straně, užijeme v ní příjemná rána, ale zato později odpoledne, zvláště na jaře a na podzim, tam bude poměrně chladno a také intenzita světla bude nízká. O něco výhodnější je umístění zahrady na západ - odpolední slunce ji vyhřeje a příjemná teplota se udrží i večer. V horkých letních dnech se, ale přilehlý dům zahřeje až příliš a je nutné zastínění.

Zimní zahradu můžeme umístit i na severní stranu. Relativní výhodou je chladnější mikroklima i bez nákladného zastínění a rozptýlené světlo, což je dobré zejména pro toho, kdo chce zahradu využít jako pracovnu nebo ateliér. Severní zimní zahrada je vhodná i jako klimatická nárazová zóna chránící vstupní prostor domu.

Zimní zahrada - klima

V běžných obytných prostorech je klima určováno teplotou, vlhkostí a také vzdušným prouděním. U zimních zahrad závisí výrazně na venkovním počasí, vyznačující se během dne i celého roku velkými výkyvy teploty a vlhkosti vzduchu. V našich klimatických podmínkách za chladného počasí pouze topení zaručí v zimní zahradě příjemné klima okolo 20°C a relativní vlhkosti 40-60%. Topení lze realizovat přípojkou ze stávajícího topení v domě. Na systém vytápění v zimní zahradě je však kladen, kromě zajištění příjemné teploty, důraz na co nejúčinněji zabránit tvorbě kondenzované vody na skle. Tomu se dá zabránit cirkulací teplého vzduchu před okenními výplněmi s vytvářením stoupavých vzdušných proudu.

Zimní zahrada - větrání a ventilace

Důležitým bodem při návrhu zimní zahrady je správná volba větrání a ventilace v zimní zahradě na níž závisí optimální teplota uvnitř zimní zahrady zvláště v horkých letních dnech. Větrání v zimní zahradě neslouží jen k výměně vydýchaného vzduchu. Ve slunných dnech s orientací na jih může teplota uvnitř zimní zahrady dosáhnout až k 70°C což nevydrží ani tropické rostliny. Proto je nutné horký vzduch odvádět do okolního prostředí. Výměna velkých objemu vzduchu by měla být postupná, ne nárazová. Už ve fázi projektu je nutno dbát na optimální kombinaci větrání a stínění. Zatímco při vnějším stínění slouží větrání pouze k regulaci klimatu v interiéru, u vnitřního stínění musí navíc zajišťovat i odvod horkého vzduchu mezi sklem a stíněním.

Je možnost si vybrat ze dvou možností: přirozené - větrání a řízené ventilace, ve zvláštních případech se do větracích otvoru montuje klimatizace.

Při přirozeném větrání se využívá vlastnosti teplého vzduchu stoupat vzhůru. V přirozeném větrání se navrhují větrací otvory umístěné co nejvýše, nejlépe střešní okna s elektrickým nebo manuálním ovládáním. Při posuvu podél pevných skleněných výplní nezabírají žádný okolní prostor, což umožňuje bezproblémovou montáž vnějšího stínění po celé zasklené ploše střechy a zároveň ničím nerušený volný výhled na oblohu i do okolí. Ty odvedou teplý vzduch ze zimní zahrady ven a pro přísun chladnějšího vzduchu pak slouží větrací otvory u podlahy v obvodu zimní zahrady nebo se využívá dveří.

Mechanické větrání umožňuje nastavit odvod vzduchu z místnosti zcela dle potřeby. K tomu slouží elektrický ventilátor odsávající spotřebovaný vzduch a funkčně regulovaný na základě změn teploty a vlhkosti vzduchu odpovídající zpětnou vazbou (termostat, hygrostat). Vzhledem k poklesu tlaku vzduchu ve větrané místnosti je sem následně dodáván vzduch nový - buď pasivně, anebo přes aktivní ventilační zařízení.

Ve slunných dnech i při 50ti násobné výměně vzduchu větráním vystoupí teplota vzduchu v zimní zahradě až na 40°C. Jedním z řešení tohoto problému jsou stínící systémy. Výzkum i praktické zkušenosti s umělými systémy stínění ukazují, že zvenčí montovaný stínicí systém má podstatně vyšší účinnost než systém montovaný zevnitř (vnitřní). V závislosti na barvě pronikne u vnějšího stínění do interiéru jen něco mezi 5-10 až 40% slunečního záření, zatímco u vnitřního stínění plných 60 až 90-97% procent. Tato skutečnost se vysvětluje tím, že vnější stínění zachytí značnou část slunečního záření ještě před jeho dopadem na skleněné výplně, takže v samotném interiéru se už tepla z proniknuvší energie může vyvinout jen relativně málo.